Vůně cukrové vaty a tóny hudby se linou vesnicí. Střelnice roztáčí své kolo štěstí. Když do vesnice přijíždí pouť, jako by se na chvíli zastavil čas. Vše se zdá být možné, vše je na dosah, blíž je k nadějím i pádům.
Kytice, Poklad, Polednice, Vodník, Svatební košile, Štědrý den, Holoubek a další balady se stanou součástí jednoho příběhu. Příběhu o ženách – silných, slabých, hledajících a toužících. O ženách, které v jejich osamění ovládla touha. Touha spalující a mnohdy temná… po lásce, po svobodě. Touha, která často odvádí od poslušnosti, řádu a mravnosti. Je to příběh o ženách a také o jejich mužích.
„Nic neslyší, neví, aniž oko zvedne,
neníť ho možné ze snů vytrhnouti!
A tam již zachází v chrastině jedné:
Pán Bůh ho posilň na jeho pouti!“
Adaptaci české klasiky, slavného básnického díla Karla Jaromíra Erbena, pro zlínské divadlo nastudoval Dodo Gombár, kterému práce s poezií a velkým výtvarným gestem není cizí. Zlínský divák si z jeho posledních spoluprací určitě bude pamatovat výpravné Žítkovské bohyně nebo inscenace Zvlčení, Baťa Tomáš, živý a Baťa III.
