Dva muži v psychiatrické léčebně. Ivanov je skutečný pacient, schizofrenik, kterému v hlavě zní orchestr. Je skálopevně přesvědčen, že je jeho dirigentem. Alexandr sem byl umístěn násilně pro své politické názory. Dva pacienti, dvě rozdílné reality.
Alexandra navštěvuje lékař. Může být z psychiatrie propuštěn; stačí jen říct, že jeho kritika systému je důsledkem jeho chorého mozku. Jak se k tomu postaví Alexandrův syn Saša, který je vystavován manipulaci myšlení ze strany své učitelky?
Hra je plná svérázného jazykového humoru, autorské hravosti a vtipu, ale zároveň jasně odsuzuje totalitní praktiky, které zbavují člověka jeho osobnosti a pevných postojů. Stoppard se touto hrou v roce 1977 vyjádřil k osudu své rodné země: věnoval ji dvěma odvážným disidentům Vladimíru Bukovskému, jenž otevřeně pojmenovával zneužívání psychiatrie sovětskou mocí, a Viktoru Fajnbergovi, který se 25. srpna 1968 účastnil demonstrace na Rudém náměstí proti okupaci Československa.
Hudba amerického hudebního skladatele německého původu, čtyřnásobného držitele Oscara a desetinásobného držitele ceny Grammy Andrého Previna není ve hře v pravém slova smyslu scénickou hudbou, do jisté míry je jednající osobou.
Připravujeme nevšední, velmi hluboký divácký i posluchačský zážitek, který v současnosti nabývá na aktuálnosti.
