Podivínský samotář, doktor Zvonek Burke, už dvě desetiletí opečovává své malé království – podnájem, kde mu všechno patří, aspoň zdánlivě: klid, ticho a prach na poličkách. Na tomto ostrůvku bezpečí si spokojeně vegetuje a žije tak, jako by se ho svět netýkal. A tak když o to všechno má najednou přijít, pouští se – proti své vlastní povaze i zdravému rozumu – do boje. Se všemi zbraněmi, co se dají najít po kapsách, pod postelí či ve skříni.
„Zdi! Dvacet let jsem mezi vámi žil; dvacet let jsem farizejským platil měsíčně čtyřicet sedm korun, když ony osamělého člověka prodaly! Člověka! Bytost s hlavou, srdcem, dvěma rukama, dvěma očima, dvěma zubama… Takové mizerné, pochybné štěstí!“
Hra Ladislava Smočka není jen brilantní komedií plnou gagů a slovních přestřelek, ale i podobenstvím o lidské bezmoci tváří v tvář chaosu. Smějeme se Burkeho nesnázím, ale v hloubi duše tušíme, že jeho boj je i naším bojem – a že možná právě v té směšnosti se skrývá podstata lidského údělu.