Zlínský rodák, vynikající skladatel scénické hudby, mnohaletý korepetitor Městského divadla Zlín Richard Dvořák nás náhle a nečekaně opustil 22. září 2022. S jeho odchodem mizí i kus neopakovatelné hudební atmosféry zlínského divadla posledních třiceti let. Jako hudebník se podílel na 115 inscenacích Městského divadla Zlín!
Ačkoliv vystudoval analytickou chemii a deset let dokonce v tomto oboru působil, jeho hlavní láska směřovala odmalička k hudbě. Svůj zájem o ni nejdříve rozvíjel v lidové škole umění, kde hrál na klávesové nástroje. Poté hrál v několika kapelách.
K Městskému divadlu Zlín získal vřelý vztah díky svému otci Josefu Dvořákovi, který komponoval scénickou hudbu pro zlínské filmové ateliéry a zároveň působil jako dirigent v Městském divadle Zlín. Richard pomáhal svému otci s rozpisy not a jako klavírista příležitostně hrával v inscenacích MDZ. Po odchodu svého otce do penze nastoupil v roce 1989 na místo korepetitora. Tuto funkci zastával u mnoha inscenací i po ukončení stálého angažmá až doposud.
Významná je jeho skladatelská činnost. Jeho první autorská spolupráce sahá do roku 1989, kdy se spolupodílel na hudbě k Hynštově inscenaci hry Jevgenije Švarce Drak.
V Městském divadle Zlín výrazněji autorsky spolupracoval s Dodem Gombárem (Merlin, Zvlčení), Karlem Semerádem (Na tváři lehký smích, Po stopách Casanovy). Sugestivní hororovou atmosféru dokázal vtělit do inscenace Černý kabaret Poe v režii Tomáše Volkmera, ale i do jiných inscenací divadla.
Nejvýznamnější spolupráci navázal s režisérem Janem Antonínem Pitínským. V jeho inscenacích dokázal posilovat Pitínského osobitou divadelní poetiku k originálním diváckým zážitkům. V Městském divadle Zlín se výrazně podílel na většině jeho opusů, autorsky exceloval v inscenacích Hotel Viktoria nebo Oresteia.
Velkého ohlasu se dočkala jeho hudba k Pitínského inscenacím i v dalších divadlech: v Divadle Petra Bezruče (Syn, Zima), Národním divadle Brno (Rosmersholm, Hoří v sadě rodném květ, Hledání ztraceného času), Dejvickém divadle (Spřízněni volbou) Slováckém divadle (Liška Bystrouška, Cikáni, Alenka v říši divů a za zrcadlem), Huse na provázku (Uršula, Myši Natálie Mooshabrové, Mein Švejk, Triptych) a dalších.
Za hudbu k inscenaci Dejvického divadla Vějíř s broskvovými květy byl nominován na cenu Alfréda Radoka za rok 2008.
Jeho hudební styl učaroval také současnému uměleckému šéfovi Patriku Lančaričovi. jehož inscenacím Já, Baťa a Žebrácká opera dodala hudba Richarda Dvořáka neopakovatelnou atmosféru. Jeho náhlý odchod jej hluboce zasáhl:
„Je nesmierne ťažké vyjadriť slovami, čo Richard znamenal pre zlínske divadlo a pre mnohých ľudí v ňom. Správa o jeho predčasnom odchode nás zasiahla naozaj hlboko. Naše divadlo stratilo mimoriadne dôležitú a inšpiratívnu osobnosť. Chcel by som v mene Městského divadla Zlín vyjadriť Richardovej rodine úprimnú sústrasť a vieru, že naše myšlienky smerované k nim, pomôžu aspoň čiastočne zmierniť ich žiaľ. Česť Tvojej pamiatke, Ríšo! Odpočívaj v pokoji.“
Richard Dvořák se podílel za svůj bohatý tvůrčí život na 141 inscenacích po celé České republice.
Kromě scénické hudby psal hudbu také pro rozhlas a audionahrávky (Starozlínské pověsti s Luborem Tokošem, Pohádkový mlýnek s Václavem Postráneckým a mnohé další) a spolupracoval s amatérskými divadly.
Hudba Richarda Dvořáka dokázala být svébytně scénická, dramatická, ale pracovala i se znepokojivě sugestivními ztišenými tóny. I díky své nesmírné lidské citlivosti a křehkosti měl dar hudební magie, uměl nekonvenčně zakomponovat zvuky i ruchy a zároveň měl obrovský cit pro divadelní žánr, proměnu jevištní atmosféry i porozumění k rozličným režijním koncepcím.
Stopa, kterou v Městském divadla Zlín zanechal svým komplexním, systematickým a dlouholetým hudebním rozvíjením souboru, je nesmírně hluboká. V jeho osobnosti ztrácí Městské divadlo Zlín nesmírně talentovanou a nedoceněnou osobnost, která svým tvůrčím duchem povyšovala mnohé inscenace na neopakovatelné divadelní zážitky.
