Osud vypálené osady na konci druhé světové války se nesmazatelně zapsal do historie našeho regionu. Příběhy lidí, kteří se stali obětí pomsty za pomoc partyzánům, přenesl na zlínské jeviště autor a režisér Dodo Gombár. Inscenace není historickou rekonstrukcí: na tuto tragickou událost nahlíží z vícero úhlů a snaží se v minulosti hledat odpovědi nejen na aktuální otázky. Tiše buší Ploština se poprvé divákům představí 28. února 2026 od 19 hodin ve Velkém sále Městského divadla Zlín.
Ploština – příběh zmaru
Konec druhé světové války přinesl na Valašsko jednu z nejtragičtějších událostí tohoto regionu. Nacistické jednotky v dubnu 1945 jako odplatu za pomoc partyzánskému hnutí vypálili pasekářskou osadu Ploština a více než dvacet obyvatel zavraždili. Z hořícího pekla unikl pouze jeden člověk. Jen část strůjců této tragédie byla za svou činnost potrestána. „Čím těsněji jsem s příběhem Ploštiny propojený, tím víc si uvědomuji, jaké je to mysterium. Kolik se v něm skrývá bolesti, paradoxů, zhmotněné touhy po pomstě, zaslepenosti. Kolik bolavé lidské zkušenosti. Kolik zbytečnosti. Toto nacistické řádění se odehrálo na samém sklonku války, jedenáct dní před Hitlerovou sebevraždou, tři týdny před osvobozením. Vnímám tu tragédii s velkým respektem, v tichu a mlčení. Snažím se přes zkušenost těch, kterých se události osobně dotkly, pochopit taky něco o nás samých, o době, ve které žijeme,“ přibližuje autor a režisér Dodo Gombár.
Tiše buší Ploština není dokumentární divadlo
Osudy pasekářů, partyzánů, jejich zrádců i nacistických válečných zločinců byly v průběh let opakovaně zachyceny v různých svědectvích a literárních zpracováních. Už dva roky po události napsal farář Vladimír Růčka knihu Ploština žaluje!. K nejznámějším literární dílům patří román Ladislava Mňačka Smrt si říká Engelchen, inspirovaný i jeho vlastní zkušeností z působení u ploštinské partyzánské skupiny. Autor a režisér inscenace Dodo Gombár se inspiroval nejen těmito dvěma klíčovými knihami, ale i dalšími prameny. Čerpal z historických dokumentů, odborných konzultací s historiky a z autentických výpovědí pamětníků. Ve své inscenaci však neusiluje o přesnou rekonstrukci těchto událostí, nýbrž o jejich osobní, divadelně pojatou interpretaci. „Na jedné straně jsem měl silné inspirační zdroje a dobové materiály, na straně druhé to byla volná fabulace, která nenabízí řešení. To ani nejde. Spíš jen klade vedle sebe souvislosti do dějinného a společenského kontextu. Zároveň mi ale šlo i o jistou univerzalitu, o memento před absurditou války,“ objasňuje svůj autorských přístup Dodo Gombár. A doplňuje: „Někde na počátku asi byla moje zvláštní úzkost z toho, kam se vyvíjí globální prostor. Nelze přece nevnímat napětí, které pramení z toho, že vliv si rozdělují ambiciózní predátoři, že hlučný populismus ničí a devastuje všechno kolem. Zdá se mi, že se jako lidstvo ocitáme na klíčové dějinné křižovatce. Snažím se uvědomit si, čím můžu já osobně přispět k tomu, aby ten směr, kterým se vydáme, nebyl pro příští generace devastující.“
Ploština ve zlínském divadle
Publikum se může těšit na téměř celý herecký soubor zlínského divadla. Divákům se představí v roli Ladislava Zdeněk Lambor, Radovan Král ztvární faráře Vladimíra Růčku, Rostislav Marek tajemného Muže v obleku. Scénograf Jaroslav Milfajt vytvořil vizuálně silnou scénu, která přímo odkazuje k minulosti i současnosti samotné Ploštiny. Výtvarnice Linda Holubová navrhla kostýmy, jež ctí dobový kontext. Současně se objevují i alegorické postavy, nesoucí archetypální významy. Róbert Mankovecký složil hudbu, která inscenaci obohacuje o výraznou rytmickou strukturu, jež podtrhuje atmosféru jednotlivých scén a dynamicky pracuje s napětím i emocí. Stylizovaný pohyb stojí na promyšlené práci s rytmem a vzniká pod vedením Jiřího Hejcmana.
Inscenace je součástí regionální dramaturgické linie Fokus: Region, která se v rámci letošní jubilejní 80. sezony zaměřuje na významné osobnosti a události Zlínského kraje. Tiše buší Ploština vznikla ve spolupráci s Muzeem jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
