Přečtete si rozhovor Petra Skácela (idnes.cz), který se uskutečnil v souvislosti s jubilejní 300. reprízouu Splašených nůžek.
Divadelní komedii Splašené nůžky čeká v sobotu jubilejní 300. repríza. Zlínský herec Gustav Řezníček mluví o tom, proč je neustále vyprodaná. Premiéru měla v prosinci 2010 a od té doby už ji vidělo téměř padesát tisíc diváků. A dodnes platí, že sehnat na hru Splašené nůžky vstupenky je kumšt.
Věčně vyprodaný hit zlínského divadla se v sobotu od 19 hodin dočká jubilejní tří sté reprízy. Komedie s detektivní zápletkou plná herecké improvizace se navíc ze Studia Z přestěhuje do Velkého sálu.
„Už jsme v něm několikrát hráli, ale i s kolegy jsme se shodli, že lépe vyzní na menší scéně. Je tam více intimní, lépe funguje sepětí s diváky a vtipy nebo interakce s lidmi vycházejí lépe,“ říká Gustav Řezníček, představitel hlavní role Tonyho, extravagantního majitele luxusního kadeřnictví v centru Zlína.
Čím to, že Splašené nůžky mají takový úspěch?
Když jsme s nimi začínali, nepřemýšlel jsem o tom, kolik let je budeme hrát. Ve Zlínském divadle je teď největším hitem muzikál Pretty Woman, a u něj jsme tušili, že to bude pro diváky atraktivní titul a čeká nás zřejmě hodně repríz. U Splašených nůžek jsme tenkrát taky cítili velký potenciál, ostatně hrají je s úspěchem i jiná divadla. Ale to, že i po patnácti letech bude problém si koupit na ně vstupenku, by nás nenapadlo.
Hra je pořád vyprodaná a diváci občas na pokladně říkají, že si klidně přinesou vlastní židli, jen aby se dovnitř dostali.
Ano, sehnat lístky je složité. Téměř neustále mě kontaktují přátelé nebo známí, jestli bych nemohl pomoct. A já se pak snažím působit jako dealer, nicméně i my máme možnosti omezené.
Mimochodem, Miroslav Donutil se s diváky v Národním divadle ve hře Sluha dvou pánů loučil šestistou reprízou. Takže ještě máte co dělat.
Pan Donutil je jiná liga. (směje se) Navíc Sluhu dvou pánů hrál v Praze a daleko častěji než my. Cítím jako velký handicap oblastního divadla, že i skvělé inscenace mají poměrně málo repríz, které jsou navíc mezi sebou časově dost vzdálené. To pak vede k větší nervozitě z důvodu znalosti textu. Před každou inscenací je nutné si texty důkladně zopakovat. Kdybychom hráli jednu hru častěji za sebou, bylo by to jednodušší.
Jak to vůbec herci dělají, že souběžně udrží v hlavě texty všech postav, které průběžně hrají?
S přibývajícím věkem se kapacita mozku přece jen snižuje a učení textu je obtížnější. Kolegové vám potvrdí, že mívám až panické stavy, že se všechno nestihnu naučit. Do hlavy mi to jde pomaleji než jiným hercům, kolikrát mám za sebou probdělé noci a nad textem usínám. Musím si ho drmolit nahlas, to mi totiž pomáhá při učení, načež mě pak bolívá v krku nebo dokonce ochraptím. A taky si texty pamatuji víc podle jednotlivých situací.
Máte příklad?
Během zkoušky se pohybujete po jevišti a postupně dostanete do krve, že v určitém místě na jevišti říkáte určité věty. Třeba když sedíte za stolem, potom vstanete, vzápětí přejdete o kousek dál a podobně. Ovšem někdy si člověk zkrátka není schopný vzpomenout vůbec na nic.
Ve Splašených nůžkách to nevadí, ne? Hra je přece postavená na improvizaci.
Té improvizace v „Nůžkách“ zase tolik není. Navíc nesmí jí být moc. Nesmíte na sebe moc upozorňovat, pak se totiž vaše postava může stát podezřelou a nahráváte divákům, aby vás na konci hry označili za vraha. Totální blackout neboli okno může přijít na herce kdykoliv a někdy se z toho těžko dostává sám.
Zažil jste to?
V mých hereckých počátcích jsem měl kdysi výpadek textu na premiéře v brněnském HaDivadle. Měl jsem pak pocit, že s hraním musím skončit, protože na to nemám a je to pak strašná ostuda. Ale později jsem si uvědomil, že to přece není nic fatálního. Nejsme chirurgové, u nichž jedna chyba při operaci může lidem nenávratně poškodit zdraví. Ti zažívají opravdový tlak. U nás je to spíše tak, že nechcete hru pokazit divákům a kolegům, kteří na ni s vámi pracovali.
Celý rozhovor najdete ZDE: https://www.idnes.cz/zlin/zpravy/divadlo-splasene-nuzky-gustav-reznicek-komedie-repriza-kultura.A250328_082504_zlin-zpravy_epfoj
Autorem článku je Petr Skácel | idnes.cz | 28. března 2025
