Válka nemá ženskou tvář

režie: Ján Tomandl
dramaturgie: Vladimír Fekar
hudba: Zdeněk Král
choreografie: Zuzana Burianová

Hrají: Vendy Možnarová, Karolína Vlčková, Klára Křišťálová, Barbora Lučanová, Veronika Porubová, Lucie Krupíková, Margit Přikrylová, Mili Krupičková a Jan Kummer.

Až děsivě aktuální adaptace knihy Světlany Alexijevič, běloruské nositelky Nobelovy ceny za literaturu.
Inscenace, v níž se divadlo proměnilo v průběhu zkoušení v jednoznačný osobní postoj. Výpovědi žen bojujících ve Velké vlastenecké válce 1941-1945. Dívky, které byly nuceny zabíjet své vrstevníky na opačné straně barikády, neměly většinou žádné zkušenosti jak se světem, rozkazy a nepřáteli, tak s muži a láskou. Byly nuceny potlačit svoje ženství. Svou přirozenost.

Zabila jsem člověka?
Zapomeňte, že jste ženy.
Dlouho jsme mlčely.
Člověk si zvykne na všechno.
Jak mám vysvětlit šestiletému člověku, co je to válka?
Teď se stydím, ale tehdy jsem nic necítila.
Ni šagu nazad!
Nevidím konec této cesty. Zlo se mi zdá nekonečné. Už ho nemohu vnímat jen jako dějiny. Kdo by mi uměl odpovědět: S kým máme co dočinění, s časem nebo s člověkem? Časy se mění, ale člověk? Přemýšlím o hloupé opakovatelnosti života.

Rezervace míst na divadlomandragora@gmail.com.

Nejbližší představení