Groteskní, metaforické podobenství o obecném údělu stárnoucích herců, kteří žili celý život divadelními rolemi a role nadále žijí v nich, kterým celý život patřila světla reflektorů, ale kteří se na konci života uzavírají před světem i před slunečním svitem. O vzájemném prorůstání životů těch, kteří byli celý život propojeni společnou vášní, jež je naplňuje i vyprazdňuje, o umění soužití těch, kteří jsou odkázáni jeden na druhého v životě i odcházení.
„Jednou nás doběhnou naše vlastní role!“
Smutný osud dvou velmi výrazných hereckých osobností Městského divadla Zlín Hynka Kubasty a Vladuny Polanské, kteří celý svůj život společně zasvětili divadlu, se naplnil v dubnu 2006, kdy oba byli nalezeni mrtvi ve svém domě v Blansku. Jejich životní příběh a peripetie se staly námětem hry Nerozluční. K jejímu napsání vyslali impuls pedagožky ZUŠ v Blansku a režisér Jan Antonín Pitínský.