Leden 1942. Na venkovské štaci chystá jedna herecká společnost již dvoustou dvacátou sedmou reprízu Krále Leara. Sirény můžou každou chvíli ohlásit další německý nálet. Moc času do začátku představení nezbývá. Kde je však samotný Lear? Přesněji Sir, který je zároveň panovačným principálem své vlastní divadelní společnosti? Když se nakonec objeví, není zcela ve své kůži. Naštěstí je tu Norman, jeho garderobiér. Pro úspěch mistra udělá cokoliv.
„Říkám, že se děsím toho, co bude, a myslím to vážně. Poprvé v životě se přede mnou budoucnost ukryla. Nevidím žádné přátele. Žádné lidské teplo mě neohřeje. Cítím jen hroznou samotu.“
Harwood ve hře vzdává hold divadlu a divadelníkům, ale zároveň je k nim nesmírně krutý. Není divu, čerpal z vlastní životní zkušenosti: jako čerstvý absolvent Královské akademie divadelních umění nastoupil v roce 1953 do Shakespearovské společnosti sira Donalda Wolfita a pět let byl jeho osobním garderobiérem.