Profesionální herecký soubor oslavil už 80. sezonu svého působení ve Zlíně. S uměleckým šéfem zlínského divadla Patrikem Lančaričem jsme si povídali nejen o této jubilejní sezoně, ale především o nových titulech té nadcházející i o všem, na co se mohou diváci těšit.
Městské divadlo Zlín má za sebou jubilejní 80. sezonu. Jak se za ní z pohledu uměleckého šéfa ohlížíte?
Z mého osobního i profesionálního pohledu to byla sezona velmi náročná, ale zároveň velmi krásná. Krásná v celé hloubce toho slova. A to nejen proto, že byla jubilejní. Ale jedna věc je, co si o ní myslím já, a druhá, co si o ní myslí diváci. A musím přiznat, že nás všechny v divadle naplnilo velkou a upřímnou radostí, kolik pozitivních reakcí jsme od diváků na minulou sezonu průběžně dostávali a stále dostáváme i po jejím skončení. Silné emoce vyvolaly inscenace jako Nora, Tiše buší Ploština nebo Kryl a získaly si srdce mnoha diváků. Dokazuje to nakonec i návštěvnost, což je v sezoně s tak náročnými tituly velmi povzbudivé. Zlín má skvělé diváky, a právě oni jsou smyslem našeho snažení. Věřím, že se na této vlně souznění ponese i sezona nadcházející.
Zlínské divadlo vstupuje do sezony, jejímž podtitulem jsou Touhy a iluze. Na co se mohou diváci těšit?
Připravujeme toho opravdu hodně. V budoucí sezoně to bude až devět premiér, jejichž tematické i žánrové rozpětí je velmi pestré a široké tak, aby uspokojilo všechny skupiny diváků. Od děl světové klasiky přes současné drama, původní text, adaptaci české literatury až po broadwayský muzikál. Nebude chybět ani pohádka pro děti nebo komorní inscenace ve Studiu Z.
Součástí dramaturgického plánu je také Fokus, linie zaměřené na určité téma, oblast nebo osobnost, které propojují několik inscenací v jedné sezoně. V té nadcházející to bude Z knihy na jeviště. Co si pod tímto názvem mohou čtenáři představit?
Jak už samotný název napovídá, jedná se o adaptace knih a knižních příběhů do divadelního světa a jazyka. V rámci tohoto Fokusu uvedeme nová zpracování Dona Quijota a Frankensteina, která patří do kánonu světové klasiky, dále výrazný soubor povídek české autorky Květy Legátové Želary a dětský příběh další české spisovatelky Daniely Krolupperové Hledá se kamarád. A nakonec sem do jisté míry patří i muzikál The Addams Family, protože původní příběh kultovní Addamsovy rodiny vznikl jako tištěný komiks.
Úvodní premiérou nové sezony bude satirická komedie Volpone, kterou přesně před 100 lety adaptoval Stefan Zweig a ze které převážně vycházel i režisér a spoluautor inscenace Šimon Spišák.
Dá se říct, že Zweigův Volpone je komedie o extrémně bohatém oligarchovi, který předstírá smrtelnou chorobu, aby se pobavil nenasytností lidí toužících po jeho dědictví. Zweig proměnil Jonsonovu renesanční satiru v elegantní komedii, v níž jde o hru přetvářky, moci a manipulace. V každé zemi, kde se stále věří, že majetek dokáže koupit respekt, zní Volpone spíš jako dnešní zprávy než jako klasika.
Zlínská dramaturgie pravidelně přináší i zcela nové hry, které uvádí v české premiéře. Letos to bude hra Zase spolu (Reunion), kterou napsal současný irský dramatik Mark O’Rowe…
Ano, Zase spolu je výborně napsaná tragikomedie, kdy se při banálním rodinném setkání, díky trefnému irskému humoru, odhalují hluboké emocionální trhliny a zdánlivě obyčejný rodinný víkend se mění na intenzívní zúčtování mezi blízkými. Je to jedna z nejlepších irských her posledních let. V české premiéře uvedeme v nové sezoně i hru Thomase Vinterberga a Mogense Rukova Alkoholičky a hru Vladimíra Fekara Nerozluční.
Zlínské divadlo v každé sezoně nabízí divákům i hudební titul. Tentokrát s hereckým souborem nastudujete The Addams Family, který slaví řadu let úspěchy na světových jevištích. Jak náročná je příprava muzikálu? Jaké nároky klade na herecký i inscenační tým?
Na The Addams Family se všichni těšíme, ačkoli příprava takovýchto projektů je opravdu velmi náročná a začíná už dlouhé měsíce před samotným zkoušením. Skvělí zlínští hudebníci, se kterými na těchto inscenacích spolupracujeme, musí začít s přípravou už na podzim, aby nastudovali všechny noty, potom se v průběhu listopadu přidají herci na korepetice písní. Souběžně s tím probíhají přípravy scény a kostýmů, abychom v březnu mohli začít se zkouškami samotné inscenace. Tyto projekty jsou tzv. velkovýpravné a jejich příprava zabere skutečně hodně času. My nejsme muzikálové divadlo, a tak jsou hudební inscenace vždy velkou výzvou opravdu pro celé divadlo. Zároveň nás tato náročnost posouvá dopředu, a to na více úrovních.
Nesmíme zapomenout na tituly, které budou mít premiéru ve Studiu Z. První polovině sezony to bude premiéra hry Alkoholičky, pod kterou je podepsaný režisér a spoluscenárista filmu Chlast Thomas Vinterberg. Proč jste si vybrali tento text?
Thomas Vinterberg napsal tuto hru pro herečky slavného Burgtheateru ještě předtím, než vznikl jeho populární film Chlast. Ale jedná se o úplně jiné příběhy, třebaže na to stejné téma. O tématu ženského alkoholismu se obecně příliš nemluví a Vinterberg zpracoval tento problém s velkým nadhledem a humorem tak originálním, jako to dokážou jen představitelé současné dánské filmové školy. V naší zlínské inscenaci se spolu na jevišti setkají herečky Helena Čermáková, Tamara Kotrbová, Eva Daňková a Marta Bačíková a jejich jediným mužským sparingpartnerem bude Marek Příkazký. Myslím, že toto je nejlepší pozvánka.
Druhou inscenací ve Studiu Z bude hra dramaturga zlínského divadla Vladimíra Fekara Nerozluční, inspirovaná životem legendární herecké a partnerské dvojice Vladuny Polanské a Hynka Kubasty. Co bylo impulsem pro zařazení této inscenace do repertoáru divadla?
Vznik této hry inicioval, nebo spíše inspiroval, režisér a dramatik Jan Antonín Pitínský. On je také jakýmsi symbolickým supervizorem inscenace, kterou bude režírovat Jan Janča (pozn. autora – režíroval také Dávno, dávno již tomu…). Příběh velmi volně inspirovaný příběhem zlínské herecké dvojice je jakýmsi podobenstvím a velkou metaforou hereckého života, stárnutí a odchodu. Hra, kterou Vladimír Fekar napsal, je poctou hereckému umění, divadlu a životu herců v oblastním či regionálním divadle. Tento krásný groteskní příběh je zároveň připomínkou života dvou významných zlínských herců a v tom má pro nás ještě svůj speciální význam.
Divadlo v současné době přestává být místem, kam lidé chodí jen na představení, ale stále častěji se otevírá svým divákům i formou netradičních zážitků a umožňuje jim nahlédnout do zákulisí. Jaké mimodivadelní aktivity máte pro zlínské diváky připraveny?
Městské divadlo Zlín už léta funguje v tomto smyslu jako otevřený prostor. Budeme pokračovat v setkáváních s diváky, ať už při divadelních talkshow nebo diskusích po představení. Připravujeme také několik koncertů, výstav a přehlídek. Novinkou by měl být jednodenní festival věnovaný umělecké tvorbě našich kolegů, kteří jsou z prostředí divadelního zákulisí – Umění za oponou. Opět ve spolupráci se Slováckým divadlem připravujeme přehlídku Zaráz, kam zveme divadelní kritiky, teoretiky a studenty divadelních škol z celé republiky, a na závěr sezony už tradičně chystáme festival Setkání Stretnutie. Těch akcí bude samozřejmě o hodně více, proto doporučuji sledovat náš program.
(Ve zkrácené podobě vyšel rozhovor v zářijovém vydání Magazínu Zlín.)
