Městské divadlo Zlín se srovnává s odchodem jedné z největších legend v historii divadla. V úctyhodném věku 92 let, které oslavil 24. května, nás opustil Roman Mecnarowski. Herec, který za dobu svého působení v Divadle pracujících Gottwaldov, potažmo Městském divadle Zlín, účinkoval v neuvěřitelných 94 inscenacích!
Roman Mecnarowski se narodil v Ostravě. Byl polského původu a vztah k polské kultuře jej přirozeně provázel celý jeho tvůrčí život. Po maturitě začal studovat herectví na Státní vysoké škole herecké (PSWA) v polské Lodži (1950-1952), po dvou letech pak přešel na brněnskou JAMU, kde absolvoval v roce 1954. Další divadelní léta už byla spjata s moravskými a slezskými divadly. Již do svého první angažmá nastoupil společně se svou manželkou Vlastou, rozenou Bednářovou, s níž setrval až do konce svého života. Po pěti letech v zájezdovém Vesnickém divadle (1954-1959) se stal oporou Slováckého divadla v Uherském Hradišti (1959-1966). kde v letech 1961-1963 zastával také post šéfa činohry a začal se věnovat divadelní režii. Významnou stopu zanechal Mecnarowski také ve Slezském divadle v Opavě v letech 1966-1971.
Do našeho Městského divadla Zlín (dříve Divadla pracujících v Gottwaldově) nastoupil jako vyzrálý herec v roce 1971. Od počátku patřil k nejvýraznějším hereckým osobnostem zdejšího divadla. Dokázal zazářit v rolích vážných i komediálních, v klasickém i moderním repertoáru. Zvláště vynikalo jeho mistrovské ovládání verše, ne náhodou zářil v rolích Antonia (Antonius a Kleopatra), Petruccia (Zkrocení zlé ženy), Jaga (Othello) nebo v titulní roli Krále Leara. Vynikl také v brechtovské linii Divadla pracujících, v Hajdových inscenacích Muž jako muž a Kavkazský křídový kruh nebo v titulních rolích v hrách Galielo Galilei a Pan Puntila a jeho služebník Matti. Byl i pěvecky velmi nadaný, mezi nazapomenutelné patří jeho Řek Zorba. Na jevišti Městského divadla Zlín se naposledy objevil v roli otce Školastyka v Hrátkách s čertem a v inscenaci XIV. Hrabě Gurney v roce 1995.
Jeho vynikající herectví výstižně charakterizoval Zdeněk Srna v recenzi na Hajdovu inscenaci Kainarova Nebožtíka Nasredina. „Roman Mecnarowski, herec, který přistupuje ke každému svému úkolu zvnitřku, jakoby zákony Stanislavského proměňoval v brilantní herectví nad postavou, vynikající zpěvák, neobyčejně pohybově zdatný, jemuž bylo možno psát písně a výstupy „na tělo“.
Milan Lukeš napsal o jeho herecké technice, jak ji uplatnil v inscenaci Kavkazský křídový kruh, tato slova: „Je bezostyšně komediantský v šaržírování epizodních postav, i noblesní v promluvách k publiku, a nikde není akademicky chladný – je to zaujatý, ano, citově zaujatý svědek a demonstrátor událostí přesně ve smyslu Brechtových požadavků na herce.“
Uplatnil se také jako překladatel divadelních her z polštiny, mezi nejhranější patří překlady her Slawomira Mrożka Letní den a Na širém moři. Jako divadelní režisér spolupracoval nejen s profesionálními divadly, ale také s poloprofesionálními soubory i mimo Zlín. Po odchodu do penze působil několik let také jako pedagog na zlínské vyšší odborné škole herecké ve Zlíně, kde dokázal několika ročníkům předávat své řemeslné zkušenosti.
Svou stopu nechal i ve filmu, například ve snímcích Chlapi přece nepláčou (1979); Děti zítřků (1980). Karline manželstvá (1980) Súdim ťa s láskou (1982) Zapomenuté světlo (1996) a dalších.
V roce 2013 byla Romanu a Vlastě Mecnarowským udělena Aplaus – Cena ředitele za výjimečný celoživotní přínos zlínskému divadlu.
Napsal dramaturg Vladimír Fekar
