Naše historie
Divadlo pracujících
Dlouholeté snahy o zřízení stálého činoherního souboru ve Zlíně vyvrcholily založením profesionálního divadla pod názvem Divadlo pracujících, které slavnostně zahájilo svou činnost 17. září 1946 v budově adaptovaného Komorního kina (dnešní Malá scéna) inscenací Drdových Hrátek s čertem.
První herecký soubor
Už během první sezony 1946/1947 přicházejí do Zlína mimo jiné herci Jiří Adamíra, Věra Kubánková, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka, Ilja Prachař, Otto Šimánek a Vítězslav Vejražka. K nim pak během padesátých let přibývá řada dalších významných hereckých osobností jako Václav Babka, Božena Böhmová, Valerie Kaplanová, Jan Libíček, Bohuš Pastorek, Marie Rovenská a František Řehák. Pro většinu z nich se angažmá v našem divadle stalo skvělým startovacím můstkem ke kariéře v pražských divadlech.
Nová budova architektů Miroslava a Karla Řepových
Následně se podařilo řešit další velký problém zlínského divadelnictví, kterým byla provizorní scéna v adaptovaném kině. Po dlouhých dohadech je v roce 1959 vyhlášena soutěž na projekt nové divadelní budovy, z níž jako vítěz vyšel návrh architektů Miroslava a Karla Řepových, který pak zpracoval tým pod vedením Františka Rozhona. S výstavbou se začalo již v roce 1960 a nový stánek Thálie byl dokončen v roce 1967.
Nová budova byla slavnostně otevřena 11. listopadu 1967 premiérou Mahenova Jánošíka v režii Karla Pokorného, v titulní roli s Miroslavem Moravcem. Herecký soubor zdobila jména: Jarmila Doležalová, Jana Hliňáková, Zdeněk Hradilák, Dana Klášterecká, Hynek Kubasta, Jiří Maršálek, Steva Maršálek, Eva Matalová, Věra Nováková, Gustav Opočenský, Vladuna Polanská, Karel Semerád, Stanislav Tříska, Zdeněk Vašek, Miloš Vosmanský a řada dalších.
V nové, opravdu velkoryse pojaté budově vznikla menší scéna Divadla pracujících nazvaná Divadélko v klubu (dnešní Dílna).
Hajdova éra
Během sedmdesátých let přišla do Zlína celá řada umělců, kteří pozvedli zdejší scénu na nebývalou úroveň. Z iniciativy nového ředitele Miloše Slavíka nastoupil do angažmá v roce 1971 režisér Alois Hajda a budoucí opora hereckého souboru Roman Mecnarowski. O rok později přišli dramaturgové Miroslav Plešák a Lidmila Kraváková. Díky tomuto týmu, ale také koncepční práci režisérů Svatopluka Skopala, Jiřího Holečka a Pavla Pecháčka vyrostal řada nových opor hereckého souboru, jako byli například Jan Honsa, Zdena Kružíková, Pavel Leicman, Vlasta Mecnarowská, Ondřej Mikulášek, Antonín Navrátil, Jana Tomečková, Marcela Večeřová a mnoho dalších. Ve stejném roce začala rovněž světovou premiérou Kragovy Balady o Hilébii spolupráce s utajeným dramaturgem Ludvíkem Kunderou. Brzy se dostavily první úspěchy. Roku 1973 hostovalo divadlo s inscenací Brechtovy hry Muž jako muž jako jedna z mála evropských scén na slavném Berliner Ensemble. Brechtovské a shakespearovské inscenace se pak staly základem „Hajdovy éry“ v Divadle pracujících.
Osmdesátá léta
Na počátku osmdesátých let vystřídali ve stálém angažmá Aloise Hajdu režiséři Miloš Hynšt a Ivan Balaďa. V této době se poprvé ve Zlíně objevila nám dnes již dobře známá jména, jako například: Helena Čermáková, Pavel Majkus, Milena Marcilisová, Rostislav Marek, Miloslav Mejzlík, Luděk Randár, Ivan Řehák, Dušan Sitek, Radoslav Šopík, Lubor Tokoš a Jana Kafková.
Studio Z
V roce 1989 byla provedena rekonstrukce Velkého sálu. Náhradní prostor, divadelní sál pro 84 diváků, byl nazván Studio G (Gottwaldov). Z něj se později stalo Studio Z (Zlín), třetí scéna zlínského divadla.
Městské divadlo Zlín
Velkou změnou porevolučních dní bylo přejmenování zlínské scény na Městské divadlo Zlín, jehož zřizovatelem se stalo statutární město Zlín. V letech 1990 – 2022 se na postu uměleckého šéfa postupně vystřídali Stanislav Tříska, Jakub Korčák, Josef Morávek, Petr Veselý, Silvester Lavrík, Miroslav Plešák, Dodo Gombár, Hana Mikolášková a Patrik Lančarič. Ve funkci ředitele působili Ivan Kalina, Antonín Sobek a Petr Michálek. V současné době divadlo vede první žena v jeho historii, paní Irena Pelková.