Dne 30. dubna si připomínáme 100 let od narození významného herce, dramatika a dabéra Ilji Prachaře. Narodil se v Malenovicích u Zlína jako prostřední syn do rodiny úředníka nemocenské pojišťovny. Jeho rodiče organizovali tamní spolkový život a hráli v ochotnickém divadle, proto také Ilja herecky začínal v ochotnickém spolku Tyl. Po absolvování reálného gymnázia pracoval až do konce německé okupace ve firmě Baťa. Vojenskou prezenční službu strávil mezi lety 1945–1947 v Armádním uměleckém souboru Víta Nejedlého, díky kterému se definitivně rozhodl pro hereckou dráhu.
Jeho prvním profesionálním uměleckým angažmá bylo Divadlo pracujících ve Zlíně (později Gottwaldově), kde působil mezi lety 1947–1952 a ztvárnil zde dvě desítky hereckých úloh. Od konce 40. let se Prachař věnoval také psaní dramatických her, které korespondovaly s tehdejším budovatelským zaměřením.
Během jeho působení byla ve zlínském divadle uvedena dvě Prachařova díla – v roce 1949 Úderka 4. ulice a v roce 1950 Hádajú sa o rozumné, které zasadil do prostředí slovácké vesnice. Právě druhé zmíněné drama, v němž si sám zahrál hlavní roli rolníka Panděry, dosáhlo velké divácké oblíbenosti a Prachař byl za něj oceněn Státní cenou za literaturu.
Zlínské divadlo mu nabídlo také inscenátorské příležitosti – v roce 1949 zde režíroval představení Ostrov míru, v roce 1951 pak historické drama Jan Žižka.
Jeho další divadelní zastávkou se na 2 roky stala činohra Státního divadla v Ostravě a roku 1954 se trvale usadil v Praze. Pět sezón působil v Divadle S. K. Neumanna (dnešní Divadlo pod Palmovkou) a od roku 1959 patřil k hereckým oporám Divadla na Vinohradech, které opustil vlivem zdravotních problémů v roce 1991.
Vedle divadelní činnosti zanechal výraznou stopu také v televizní a rozhlasové tvorbě. Jeho patrně nejznámější rolí je lakomý a panovačný Trautenberk z večerníčkového seriálu Krkonošské pohádky (1974, 1977, 1984), avšak dokázal zpodobnit také působivé portréty lidských osudů, jako například v postavách řezníka Šidláka v dramatu z doby okupační A pátý jezdec je Strach (1964) či fotografa Josefa Plecemera v poetické kronice Všichni dobří rodáci (1968). Autorsky se pak podílel na scénářích seriálů Rodina Bláhova (1959) a Tři chlapi v chalupě (1962).
Další významnou linií jeho umělecké činnosti byl dabing, za celoživotní mistrovství v tomto odvětví získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského.
Ilja Prachař zemřel po dlouhé nemoci 10. srpna 2005 v Praze, kde je také pohřben.
